Létající kráska
Nápad
Inspirace přichází spontánně a nečekaně. Jako když jsem ve slunečném odpoledni přijížděl na malé letiště fotit s jinou modelkou. Otočil jsem oči k nebi a uviděl, jak se snáší k zemi parašutisté. Svoboda, samota, pár vteřin volného pádu. Nepředstavitelné kouzlo trvající jen pár minut. Přesně to bych chtěl zachytit a vyfotit příště. Jen k tomu potřebuji krásnou modelku a padák. Zatím nemám jediné.
Příprava
Neznám nikoho, kdo skáče padákem ani kdo by se pohyboval kolem letiště. Počítal jsem s tím, že focení si vyžádá náročnou přípravu.
Druhý den jsem vyzkoušel pár telefonů a vsadil na pravidlo, že lidi znají lidi a ti znají další lidi. Podařilo se a já měl za 2 hodiny slíbený padák na focení. WOW, můžeme se do toho pustit. Sehnat padák bylo lehčí, než jsem čekal, teď jen naplánovat, koho fotit a kdy. Zápasil jsem s časem, podzim byl u konce a hezké dny pomalu končily. Vše se muselo nafotit v sobotu v čase od 11 do 14. Vzal jsem do ruky telefon a napsal zprávu: Ahoj Jani, co děláš v sobotu? Mám pro tebe neodolatelnou nabídku.
Den D
Jana mě nezklamala a jela za mnou přes dvě hodiny. Na minutu přesně byla na domluveném místě.
Poslední hezký den s teplým počasím vylákal na letiště snad všechny parašutisty z dalekého okolí. Museli jsme se smířit s tím, že na focení nebudeme mít obvyklý klid, že vzbudíme rozruch a spoustu pozornosti. Mě si mohli zařadit jako nezajímavého týpka, který se na letiště vydal jen tak na procházku, ale Janinu určitě ne. Je to neuvěřitelná kočka, vysoká s vlasy až na zadek, jeden její pohled a tají se vám dech. Za chvíli už jsme se mohli těšit pozornosti menšího publika.
Jdeme fotit
Ozve se hlasité volání: Pojďte za mnou! Nějaký chlapík na mě mává a ukazuje.
Pán je bývalý voják, málem jsem se postavil do pozoru a bez odmlouvání poslouchám všechny instrukce a příkazy. Pán je autoritou i beze slov, trochu z něj jde strach. Vede mě do staré budovy, mají v ní základnu a předají mi všechny věci, které potřebuji. A další nečekaná otázka: Vidíš dobře??? Nechápavě se ptám: Prosím? A mám skoro pocit, že jsem něco provedl, ještě jsem ani nezačal. Prostě se ptám, jestli dobře vidíš, protože já jsem šeroslepej. Je to trojka? Ukazuje na jednu ze starých skříněk a já jsem s úlevou vydechl. Ano, je to trojka, odpovídám. Tak dobrý, vezměte si tento, sportovní, tady je kombinéza.
Následují poslední instrukce, na co mám dávat pozor. Několikrát jsem upozorněn, že dnes je velký vítr a jestli foukne do padáku, byť bude dole na ploše letiště, tak Janinu chytám až dole za kopcem. Dobře, odpovídám, budu dávat pozor a do padáku dám radši těžkou tašku. Bereme věci, chystáme se na focení a pán na mě volá:
A dávejte bacha ať nepřetrhnete žádné šňůry, zítra s ním budou holky skákat.
To jakože, cože?! Je vidět, že holky a padáky patří k sobě.
